V bufetu

Karel Plíhal

1:JHen nechte trpaslíka F#/BOndřeje,
jG#men ať si dá, co hrdlo rD#máčí,
G#mať se, chEudák malej, tHaky jD#m7ednou pG#7oměje,
C#7echno platím, a tak: F#o co vlastně kráčí.
2:Jídlo je nejlepší lék na lásku,
v tomhletom mám už trochu školu,
když jsem ho našel, jeho život visel na vlásku,
vrhnul se v zoufalosti ze psacího stolu.
R:SErdce má rF#ozervané nHa hadrG#my
prC#mo jednu tD#rpaslici zG#me sádry,
bG7yla tak krásná, až se vHěřit nechtělG#7o,
jC#7ako by ji uplácal sám MF#ichelangelo,
nEosil jí rF#ybízové kHorálkG#my,
kC#moukala nD#epřítomně dG#mo dálky,
tG7ak velkou láskou ji, chHudák, zahrnG#7ul,
žC#7e by se i kámen nF#ad ním ustrnul,
ale sádra nHe.
3:Tak, prosím, nechte toho Ondřeje,
jen ať si dá, co hrdlo ráčí,
když už mu osud v lásce zrovna dvakrát nepřeje,
všechno platím, a tak: o co vlastně kráčí.
4:Ať jsme velký nebo maličký,
na jedný lodi všichni plujem,
koukejte, jak mu jedou laskonky a chlebíčky,
než končit s životem, je lepší dostat průjem.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:17:35.777+00:00
Výsledky hledání: